Amniocentéza
Dneska jedeme ráno na odběr plodové vody. Ještě pár dny bych se každému vysmála, kdyby mi řekl, že já podstoupím tuto invazivní vyšetřovací metodu.
Teď tu sedím a čekám, až na mě přijde řada. Bez strachu a obav. Vím, že musím být v klidu a nebát. Musím pro našeho nenarozeného.
Odběr trval pár minut a trošku bolel. Vojtíšek byl schovaný. Když lékař nabíral poslední zkumavku, objevila se na monitoru Vojtíškova ručička nebo nožička a pomaličku se sunula k jehle. Odběrná nádobka je plná a lékař vytahuje jehlu z dělohy, Vojtíšek se vrací zpět. Možná to byla náhoda, možná se miú tam ta cizí věc nelíbila. Kdoví?
Genetik si samozřejmě neodpustí opět nevhodně připomínat, že nejvhodnější by bylo v těhotenství nepokračovat. Je mi víc a víc nepříjemné, být v jeho přítomnosti. Proč mu tolik záleží na tom, abychom naše dítě neporodili živé? Jde snad o jeho život? Ať jde k čertu!