Velký ultrazvuk
Je pondělí 17.12.2007 a jedeme do Plzně na "velký" ultrazvuk. Sleduju krajinu okýnkem a přemýšlím o všem možném. O svých snech, pocitech, tušeních. Co z nich se splní a co praskne jako bublinka a já si s úlevou vydechnu?
Ve vzpomínkách se vracím pár týdnů zpět.
Je listopad a jsme na oslavě narozenin oblíbeného strýce. Sešla se velká část rodiny, tak jak je zvykem. K večeru sedím v patře v "babinci" s dalšími těhulemi z rodiny. Plkáme o dětech a o těhotenství, porodu, porodnicích. Sedí s náma teta Anina ze Slovenska. Tu ženu mám moc ráda, vyzařuje z ní úžasná energie a lidské teplo. Už si nevzpomínám v jaké souvislosti to řekla, ale ta věta mi ušima zněla pak často a působila mi v duši klid a jistotu..."Hlavně umět přijmout své dítě takové, jaké je."
A tuhle větu teď slyším znova...
Na kliniku jdu sama, Matýsek nám usnul a manžel ho hlídá v autě. Bavíme se uvolněně s doktorem a on zatím zběžně prohlíží naše miminko. Nejdřív se dozvídám, že čekáme Vojtíška a nikoliv Rézinku.
Pak následuje srdíčko, břišní dutina, páteř...a obličej.
Ne, nechce nám kazit svátky, ale náš chlapeček má rozštěp na rtu. A dokonce oboustranný. Víc nevidí, protože Vojtíšek si obličej zakrývá. Pan doktor přivolává kolegu, který přebírá UZ sondu a Vojtíšek dává na malou chvíli ruce pryč. Doktor toho hned využívá a zkoumá...Já jsem stále klidná a říkám našemu miláčkovi, že ho miluji takového jaký je.
Náš Vojtíšek má oboustranný rozštěp rtu, patra i čelisti. Začíná nátlak ze strany přivolaného kolegy - genetika. Není to vůbec hezké, doted´ jsem byla v klidu, ale on mě dokázal rozplakat. Vzlykám a říkám nahlas: "Nechci UPT!" NEDÁM SVOJE DÍTĚ... Dokonce souhlasím s amniocentézou. Ne proto, abych měla další důvod k přerušení těhotentsví, ale proto abych byla přiravená i na "nejhorší".
Telefonem přivolávám manžela, který už tuší, že něco není v pořádku. Už čeká hodinu. Když se dozví, co se děje, je klidný a ptá se, jaké je riziko při amniocentéze a jak často ji na pracovišti provádějí. Přes nesouhlas genetika si stojím za tím, že na odběr přijedu až druhý den. Ještě nás čeká UZ srdíčka u kardiologa. Podle genetika v tuto chvíli zbytečný, ale pro mě rozhodně důležitý.