Voda plná žraloků
Ležím, sleduju svůj dech, až ho pomalu přestávám vnímat a jako by se se mnou celá postel houpala. Představuju si, jakjdu po pláži, svítí slunce a fouká svěží vánek. Vnímám ho po celém těla. Pláž má krásný bílý písek a já přicházím ke břehu klidného moře, už mi jemné teplé a konejšivé vlnky modrého moře omývají prsty u nohou. Svlékám se a jdu pomalu do vody. Když mám vodu po pás, vidím připlouvat dvojici delfínů, chce se mi přidat se k jejich hře a potápím se, abych k nim doplavala rychleji. Plavu k nim a hledám své miminko. Delfíni jsou ale stále daleko, i když já plavu k nim. Pomalu se mi daří k nim doplout a zahlédla jsem dětské tělíčko. Chci se k němu natáhnout a pochovat si ho, oslovuji ho dívčím jménem. V tu chvíli se delfíni změnili ve žraloky, kteří útočí přímo mně, díváme si přímo do očí. Najednou začnou žraloci blískat jako električtí úhoři po celém těle, víc a víc, řekla bych, že vztekle a začnou mi rvát kusy rtů z obličeje.
Celá vyděšená se vracím...