Šestý smysl
„Objevte akční nabídku vestavných spotřebičů jisté společnosti – spotřebiče se 6. smyslem.“
Reklamní slogan na místě… Společnost z lidí vytváří spotřebitele a oběti systému, dojnou krávu a podobně. Cokoliv, co vybočuje z tzv. normálu je nepohodlné, nevyhovující …
Tak nějak s největší pravděpodobností na nás, na mou rodinku, nahlíží většina z okolí. Ze zmíněného sloganu chci něco napsat o 6. smyslu. Jeli jsme s Beruškou a s naším tehdy nejmenším potomkem na vyšetření na genetiku. Matěj spinkal a tak šla Beruška do budovy sama. Čas se docela táhnul, vyšetření trvalo o dost déle než minule, tak jsem si řek, že pošlu SMS-ku za cca 15 minut. Tři minuty před časem odeslání zprávičky mi blesklo hlavou, proč to trvá tak dlouho, napadla mne nějaká vada, a že tam Beruška zápasí s neprováděním amnia. Zasmál jsem se tomu, ale teď už nevím jestli se ve stejnou dobu probral Matýsek, nebo už byl vzhůru, ale začal „kňourat“ a mne to zarazilo. Odeslal jsem zprávu, po které přišla odpověď, já v tu chvíli měl nemilé myšlenky. Šli jsme do budovy.
Byl to nebo nebyl 6. smysl, můj či synovo, před tím okamžikem, co jsem se dozvěděl o vrozené vývojové vadě našeho tehdy ještě nenarozeného, ale již existujícího kluka? Ne, nebyl, jenom přesun informací srovnatelný s intuicí. Informace potom plynuly od odborníků i neodborníků, informace chtěné i nechtěné, pozitivní i negativní. Mé rozhodnutí bylo pevné, věřte, zní možná pokrytecky, ale z jádra duše, nebylo! Udělám vše pro to, aby náš následující život rodiny nebyl vůbec těžký, necháme si mimčo, stejně právo rozhodnout nechat si jej nebo dát pryč má jen Beruška, já to musím a chci respektovat, řek jsem si.
V prvních chvílích pro mne byla nejtvrdší informace od genetika : „Nevidím tam horní čelist“. I přes to, že jsem si byl vědom toho, také jsem správně předpokládal, že technologie a postupy řešení rozštěpových vad jsou na mnohem lepší úrovni, než v dobách, kdy se levostranný rozštěp rtu, čelisti, tvrdého i měkkého patra řešil v mém případě, jsem byl v rozpacích nad bolestí fyzickou i duševní, která ho bude provázet při tom všem, co bude muset podstoupit. Bude také jiný a na to naše společnost dodnes není zvyklá. „Být bez horní čelisti“, utrpení, které se nedá srovnávat s tím, co jsem si zkusil v minulosti já sám, mi vneslo do očí slzy a myšlenky o právu nechat trpět své dítě či naopak. A bude trpět ? Starosti a mnohá omezení, jak to bude s těmi dalšími dětmi ?
Do pátku, co byla Beruška v Praze jsem trpěl, do toho okamžiku, kdy jsem se od Berušky dozvěděl, že na sonu pan docent čelist viděl, mi ležel těžký kámen na srdci a hlavou mi létaly věci hrůzných dopadů. Stále jsem se uklidňoval, že ten genetik to řekl úmyslně, aby pomohl nějaké statistice debilního systému, ve kterém žijeme. Jsem přesvědčen o tom, že společnost bude lepší, ale až se jejího ovládání ujmou ženy, protože muži jsou již zřejmě příliš omezení. Musím přiznat, že naše očekávaná dobrá ekonomická situace v době předpokládaného termínu narození Vojtíška, mne nechávala určitě klidnějším, protože stát nemá zřejmě zájem pomáhat postiženým a veškeré potřebné pomůcky jsme si mohli dovolit pořídit bez závislosti na nějakém systému. Dnes jsem moc rád, že Vojta je náš a takový jaký je, vůbec nelituji některých možná zbytečných investic, pevně věřím, že se lidé opravdu přestanou tak strašně strkat mezi sebou a pochopí, že to co vyčnívá je jedině ku prospěchu společnosti. Je pravdou, že dát pryč? pravděpodobně postiženého, nebo postiženého očekávaného potomka, je vždy ekonomicky výhodnější, ale rozhodně by to nemělo být hlavní kritérium volby, což v naši republice díky zaběhlému systému bohužel asi většinou je. Nikomu tímto článkem nechci upírat právo volby dát pryč „plod“, nemá-li na to finance. Jenom si myslím, že se příliš necháváme zmanipulovat těmi, co podávají informace a způsobem, jakým jsou ony podávány o tom, proč ukončit život ještě nenarozeného. V mém případě asi nešlo o rozhodování se, ale o strach z toho, co může být. Když se Vojtíšek narodil, měl jsem slzičku dojetí v oku. Ale když mi sdělili, že patro má v pořádku, uvědomil jsem si, že nebude mít asi takové potíže a že to nebude mít tak těžké a tak emoce byly mnohem silnější. Dopadlo to jak dopadlo. Co bude, je jenom na nás na něm.
Komentáře
Přehled komentářů
Při čtení Vašeho příspěvku jsem měla slzy v očích: Znám ten pocit, kdy si říkám, jestli jsem měla právo přivést na svět dítě, které bude stejně jako já zažívat od malička bolest, operace a co je nejhorší posměch okolí. v těhotenství se vada na UT neobjevila, ale já jsem to stejně tušila. Sama mám rozštěp rtu a patra, proto to bylo o to horší, že jsem věděla, co syna čeká. Všech jsme ustáli, operace, problémy. Máme krásného patnáctiletého syna, rozštěp na něm nikdo nepozná. Lékařská věda už je opravdu o velký kus cesty vpředu než když jsem operace podstupovala já. Na mě to vidět a slyšet bude už vždycky. Nikdy jsem ze sebe nedělala chudáka postiženého, žiju plnohodnotný život a jestli se někomu nelíbím, není to můj problém, ale jeho. Hodně mě dostal článek, kde jeden "pan doktor" řekl, že takové děti by se neměly rodit, že stojí moc peněz. Ale tyto děti ty peníze mnohokrát vrátí, na rozdíl od kuřáků, feťáků a notorický povalečů. Proto se maminky nenechte zastrašit ani vyděsit, dítě s rozštěpem není žádná katastrofa ani konec světa. Uvidíte, že Vám Vaši péči a starost vrátí. Chce to jenom trpělivost a zatnout zuby!
jste milující rodiče
Jana/Veruka/, 24. 5. 2008 20:02je mi při pročítání blogu smutno jací doktoři mohou být a chce se mi brečet.taky si nedovedu představit "dát dítě pryč",jen proto,že není tak dokonalé jako jiné.Snad jedině v případě,kdy bych věděla,že dítě které se narodí by trpělo bolestma a trápilo by se.Ale i tak Vás moc obdivuji,jak jste dokázaly ty jejich řeči a nátlaky vydržet a nedat jim přes...Přesně jak psala Jířa,Vojtíšek ví,proč si vybral Vás!Hodně zdraví a štěstí s vaším Vojtíškem!!!Neumím se moc vyjadřovat,tak mi odpusťte pokud to vyzní zmateně!
Radku
Jířa, 22. 5. 2008 22:44
Ahojky
co Ti na tenhle krásnej článek říct :-) jsi úžasnej táta jako Vlasta maminka a vaše děti sourozenci.Vojtíšek moc dobře věděl, proč si vybral zrovna vás:-)Držím vám všem palce.
stejný pocit
jana, 5. 4. 2010 14:35